Osobnosti Maloskalska

Josef Jíra (1929 – 2005)

Tento český malíř, grafik a ilustrátor strávil své dětství na Malé Skále. Zde se seznámil s tradičním venkovským životem a lidovými zvyky, což se později projevilo v jeho tvorbě. Studoval na odborné škole šperkařské v Turnově, po jejímž absolvování byl v roce 1946  přijat na Akademii výtvarného umění v Praze. Téhož roku se stal členem reprezentačního družstva lyžařů. V letech 1950 a 1954 utrpěl dva úrazy, které znamenaly konec jeho sportovní kariéry. Další zranění zapříčinily zmenšení pohyblivosti, maloval tak pouze v ateliéru, zejména portréty. Roku 1992 založil v Boučkově statku galerii výtvarného umění, která shromažďuje obrazy a plastiky významných umělců 20. století. Roku 2000 vyřezal unikátní maloskalský betlém, který je v čase Vánoc k vidění ve stodole Boučkova statku.

Eva Vlasáková (1943)

Tato rodačka z Tábora patří mezi významné české sklářské výtvarnice, grafičky a malířky. Studovala na Výtvarné škole Václava Hollara, Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na washingtonské univerzitě Pilchuck Glass School Stanwood, kde později také vyučovala. Její dílo lze najít ve sbírkách Národní galerie v Praze a v zahraničních galeriích, například v Dánsku, Německu a v USA. Dnes žije a pracuje na Malé Skále. 

Miroslav Šimek (1959)

Tento několikanásobný mistr světa v kanoistice začínal v roce 1971 jako kajakář na Malé Skále. Své první úspěchy však zažil v Dukle Brandýs nad Labem, kde se stal několikanásobným vítězem Českého poháru. Důležitým kariérním mezníkem je pro něj rok 1984, kdy z kajaku přešel ke kánoi. Od té doby se mu začalo dařit i na světové scéně – na mistrovství světa získal čtyři zlaté, pět stříbrných a jednu bronzovou medaili. V roce 1996 získal stříbro na Evropském šampionátu a dvakrát startoval na olympijských hrách. Poprvé roku 1992 v Barceloně, kde vyhrál stříbro. Stejný kov získal i o čtyři roky později na olympijských hrách v Atlantě.

V Malé Skále se v rodině zámeckého správce narodila také spisovatelka Jarmila Glazarová (1901-1977). V osmi letech se společně s rodinou odstěhovala do Prahy. Po smrti obou rodičů začaly se sestrou chodit do internátní hospodářské školy v Klimkovicích ve Slezsku. Po jejím absolvování se roku 1922 provdala a po smrti manžela se přestěhovala zpět do Prahy, kde pracovala jako úřednice. Po druhé světové válce se začala zapojovat do politiky, hodně cestovala a svými články přispívala například do Lidových novin, Rudého práva aj. Do historie se nepříznivě zapsala tím, že podporovala trest smrti Milady Horákové. Mezi její populární díla patří psychologický román Vlčí jáma (1938), román Chudá přadlena (1940) či Advent (1939). Dnes je pochována na lesním hřbitově na Malé Skále.